Jak z bubnových brzd vytěžit maximum
- Bezvadně udržované brzdy přebírají 70 % připojeného zatížení
- Tato technologie je jednoduchá, bezpečná a nenáročná na údržbu
- Údržba je vhodná každých 5 000 kilometrů nebo jednou ročně
"Technika bubnové brzdy je jednoduchá a cenově dostupná. A s bezvadně udržovanými bubnovými brzdami bude příští dovolená jistě zážitkem."
Jednoduchá technika, která obstojí všude
Bubnová brzda je u karavanů a lehkých užitkových přívěsů stále standardem. Po celém světě jsou jich každý den v provozu miliony. Několik základních informací od odborníků AL-KO VT pomůže zejména začátečníkům s karavany vytěžit z nich maximum během desítek tisíc kilometrů na silnici i v terénu.
Bubnové brzdy jsou mistry pro hrubé zacházení. Díky svému převážně uzavřenému krytu se na brzdové čelisti prakticky nedostane žádná nečistota ani při jízdě v náročném terénu. Florian Vorreiter z AL-KO VT Academy ve skupině AL-KO Vehicle Technology Group ví: „Slaná voda, odlétávající kamínky, štěrk, kamínky, prach: to vše robustnímu kovovému bubnu téměř neublíží. Samotné brzdové čelisti jsou dobře chráněny uvnitř bubnu.“ Proto jim nevadí ani dlouhá odstavení typická pro karavany. U bezvadně udržovaných brzd je mezi brzdovým obložením a stěnou bubnu pouze 0,5 až 1 mm, takzvaná vůle mezi obložením a bubnem. Když řidič v tažném vozidle sešlápne brzdový pedál, přívěs najede vpřed a zatlačí tažnou trubku umístěnou v nájezdovém zařízení. Tato síla se přes páku, táhla a bowdeny přenáší na bubnové brzdy v karavanu. Brzdové čelisti jsou vytlačeny ven, překonají vůli a třou se o vnitřní stranu bubnu. Vorreiter: „Páka zajišťuje, že se bowdeny musí pro překonání vlastní vůle posunout o tři až čtyři milimetry.“
Bubnové brzdy karavanu zpravidla brzdí přibližně polovinu vlastní hmotnosti tažené soupravy, a výrazně tak odlehčují brzdám tažného vozidla. „Bezvadně udržované brzdy AL-KO VT přebírají téměř 70 procent připojeného zatížení,“ říká Vorreiter. Když řidič vpředu opět uvolní brzdový pedál, tažná trubka se vytáhne z nájezdového zařízení a bowdeny se uvolní. Vratné pružiny navíc vrátí brzdové čelisti do výchozí polohy. Bubnové brzdy jsou nejen odolné vůči nepříznivým vlivům prostředí, ale dobře snášejí i mnoho tisíc najetých kilometrů. Jsou považovány za málo opotřebitelné. „Celá technologie je jednoduchá, bezpečná a nenáročná na údržbu,“ říká Vorreiter. „Pokud jste před cestou již nestihli navštívit servis, pomůže prakticky každá odborná autoservisní dílna doma i v zahraničí – což je daleko od domova velká výhoda.“ Seřízení brzdy, odstranění otěru, výměna obložení, kontrola a obnova mazacích míst: pro servisní profesionály žádná velká výzva.
Častější údržba šetří peníze
Kdo chce bubnovým brzdám karavanu udělat něco dobrého, bere předepsané intervaly údržby vážně. Každých 5 000 kilometrů nebo jednou ročně by měl odborný personál brzdy zkontrolovat. Nejdůležitější součástí běžné údržby je vyčistit komponenty, odborně vysát a zlikvidovat brzdový prach v bubnu, než zanese pohyblivé části. Pohyblivé části je rovněž třeba rozhýbat a především správně seřídit brzdy. „To vše je v servisu rychle hotové a spolehlivě zabraňuje následným škodám,“ říká Vorreiter. „Pokud se údržba neprovede, může být namísto jednoduchého čištění brzy nutná výměna komponentů – což pak může být výrazně dražší. Příliš vysoké teploty mohou v zásadě způsobit, že se pryskyřice vázané v obložení odplyní a obložení se ‚zasklí‘. Je-li obložení poškozené nebo pokud s méně než dvěma milimetry tloušťky v nejtenčím místě dosáhne meze opotřebení, mělo by se vyměnit po nápravách.“
Nové obložení nezajíždějte mimořádně intenzivně
K pravidelným termínům v servisu přibývá kontrola předepsaná společností AL-KO VT po prvních 500 najetých kilometrech, po výměně obložení nebo u nových vozidel. Vorreiter: „Na prvních kilometrech se plochy obložení a buben ještě stoprocentně nepřizpůsobí jeden druhému. Třecí dvojice se musí nejprve zaběhnout.“ Přesto by se řidiči měli právě během prvních jízd vyvarovat dobrovolného „tvrdého“ zajížděcího brzdění. „Třecí energie se na začátku ještě optimálně nerozdělí po celé ploše obložení. V krajním případě se mohou přehřát dílčí plochy, které při brzdění začnou zabírat jako první. Na obložení mohou vzniknout zasklená místa. I to může vést k tomu, že brzda již nebude poskytovat plný výkon.“ Zajíždět obložení tedy znamená: jezdit předvídavě, pokud možno se vyhýbat prudkému brzdění a dlouhým jízdám přes horské průsmyky. Pokud se průsmyku nelze vyhnout, je nejlepší naplánovat přestávky na ochlazení.
Tloušťku obložení si zkontrolujte sami, seřízení nechte na servisu
Při kontrole obložení mohou majitelé vozidel sami přiložit ruku k dílu. Na vnitřní straně brzdového bubnu jsou dvě plastové prachové krytky. Jedna z nich umožňuje pohled na jedno z brzdových obložení. Mělo by mít tloušťku alespoň dva milimetry. Je-li tenčí, je na čase co nejdříve navštívit důvěryhodný servis. Vorreiter: „Kdo dodržuje pravidelné termíny údržby, nemusí se o toto téma starat. Profesionálové mají také dostatek zkušeností, aby dokázali rozhodnout, zda stávající obložení bez problémů vydrží další větší cestu, nebo zda je nutná výměna.“ Za druhou krytkou lze seřídit vůli mezi obložením a bubnem. Brzdový expert Vorreiter může jen odradit od často diskutované možnosti seřídit tuto vůli svépomocí pomocí šroubováku a citu: „Šroubovákem lze ozubený kroužek otáčet tak dlouho, až se kolo zablokuje. Ale zda je pak pro dosažení správné vzdálenosti mezi obložením a stěnou bubnu potřeba čtyři, šest nebo třeba dvanáct západek, je nutné změřit.“ Profesionálové při kontrole ihned rozpoznají, zda je obložení poškozené nebo jednostranně opotřebované. „I to je nutné zajistit, mají-li být brzdy správně seřízené,“ říká Vorreiter.
Zvuky k tomu prostě patří
Nové bubnové brzdy mohou při volném otáčení nebrzděného kola vydávat jemný zvuk tření. Zvuky při brzdění jsou zcela normální. Jejich spektrum sahá od škrábání a drhnutí až po pískání v různých frekvenčních pásmech. Vorreiter: „Kovový buben a štít brzdy se snadno dostanou do rezonance a zesilují zvuky uvnitř. Zejména vlhké prostředí může při prvním brzdění po delším stání způsobit hlučnost.“ Silné trvalé pískání nebo výrazné tření však mohou znamenat více než jen nepříjemné vedlejší zvuky. Vorreiter: „Mohou být známkou toho, že je čas na další návštěvu servisu.“
Provozní teplota a předvídavá jízda
Bubnové brzdy se nejlépe cítí při teplotě brzd 100 stupňů Celsia. Vorreiter: „Na horských trasách a po několika po sobě jdoucích brzděních mohou mít klidně jednou 200 až 300 stupňů. Vše nad 400 stupňů už je příliš.“ Silné tření – způsobené zlomenou vratnou pružinou, výrazným otěrem, který nebyl odstraněn kvůli zanedbané údržbě, nebo zaskleným či poškozeným obložením – může vést k přehřátí. Velmi podobný účinek může mít nepřetržité mírné brzdění na horských trasách. „Při neustálém přibrzďování se brzda zahřívá,“ říká Vorreiter. „Při takovém trvalém zatížení již proudící vzduch a vyzařování nedokážou přivedené teplo dostatečně rychle odvádět.“ Při extrémních teplotách se může obložení zasklít a dokonce prasknout. Vorreiter: „V krajním případě může zeslábnout brzdný účinek. A při velmi vysokých teplotách může ztratit účinnost také mazivo v ložisku kola.“
Jezděte chytře, udržujte rozumně
Kdo je nyní zvědavý, zda se některá z brzd při poslední cestě skutečně příliš zahřála, to již zpětně jen stěží zjistí. Indiciemi jsou tmavá místa na ráfku, doběla rozpálené bubny a štíty brzd nebo malé plastové krytky na zadní straně štítu brzdy, které se taví při přibližně 300 stupních. Vorreiter: „Údaje o teplotě 300 nebo 400 stupňů jsou velmi teoretické hodnoty. V praxi má vhodný měřicí přístroj s sebou jen málokdo, zejména proto, že záleží na teplotě uvnitř brzdy a na tom, jak dlouho tam teplota působí.“ Aby se přehřátí spolehlivě zabránilo, měli by řidiči zejména při jízdě z kopce brzdit raději méně často, ale intenzivněji. Pokud to průběh trasy dovolí, může být také vhodné mezitím zrychlit, aby se souprava opět napnula. Tím se zabrání takzvané jízdě v tahu, tedy trvalému tření a přehřívání obložení. V každém případě je důležité přizpůsobit rychlost s předstihem.
Řidiči by měli mít na paměti, že mnoho moderních tažných vozidel automaticky aktivuje brzdění motorem. „To znamená, že vozidlo brzdí, aniž byste sami sešlápli brzdový pedál. Pro přívěs však každé zpomalení tažného vozidla znamená další brzdění.“ To může brzdy v přívěsu zatěžovat. Při delších klesáních proto může být přestávka na vychladnutí zcela na místě; ostatně dát si mezitím kávu je také dobrý nápad. Karavanu byste před velkou cestou měli bezpodmínečně dopřát pravidelné termíny údržby. Vorreiter: „Technika bubnové brzdy je jednoduchá a cenově dostupná. A s bezvadně udržovanými bubnovými brzdami bude příští dovolená jistě zážitkem.“
Brzděte bezpečně, dojeďte v klidu!
Brzdy jsou základem bezpečnosti při jízdě s karavanem. Náš vedoucí servisu Florian Vorreiter ve dvou videích společně s Dennisem z Gogo4Camper ukazuje, na čem záleží:
- Tipy pro údržbu spolehlivých brzd
- Správné brzdění v náročných jízdních situacích
- Více bezpečnosti a kontroly na každé trase
